První rok s Aničkou pro mě byl rozhodně ten nejlepší, který si v životě pamatuju. Rozhodně to ale nebyla žádná procházka růžovým sadem, Tři muži a nemluvně, ani Kdopak to mluví. Spíš Vřískot a Čelisti. První dva měsíce totiž byla zcela neodložitelné miminko a vzdálit se od ní na více než 5 cm bylo v nemyslitelné, i když spala.
Vnitřní rozhodnutí
Jako bych to tušila předem – ještě před porodem jsem udělala, pro někoho možná sobecké rozhodnutí – nejdřív já, potom dítě (pokud mu nejde o život pochopitelně!). Stejně jako v letadle při poklesu kyslíku v kabině dá masku nejdřív maminka sobě a pak až dítěti. Obráceně by to totiž nefungovalo.
Proč si myslím, že by to nefungovalo ani s miminkem? Je to prosté – děti jsou velmi citlivé na maminčino momentální vnitřní rozpoložení. Čím více je v pohodě a klidu maminka, tím více je v pohodě a klidu i miminko. Funguje to pochopitelně i naopak – stres vyvolává jen další stres. Když jste už den a půl nejedla, na toaletu jste si odběhla naposledy mezi nočními kojeními a nespala jste poslední pár měsíců v kuse dýl než dvě hodiny, víc než 6 hodin denně v součtu, zřejmě nebudete sršet energií a skvělou náladou. I nejhodnější miminko by pro Vás bylo v takovém stavu náročné.
Co s tím?
Právě proti tomu zbytečnému stresu se mi osvědčila cesta Ladies first. Pokud nejde Aničce o život, tak si jdu nejdřív odskočit, nejdřív se najím, napiju a udělám si pohodlí. Pak udělám pohodlí miminku a přebalím ho atd. pak až začnu kojit. Jinak se třeba další hodinu nepohnu, budu nervózní, že už bych ale fakt potřebovala, ale miminko je přisáté, spokojení si chrní a nemám to srdce ho rušit. V noci navíc vím, že se budí pravidelně po 2,5-3,5 hodinách. Takže jsem se prvních několik měsíců budila pravidelně chvilku před ní. A pokud ne, tak jsem si došla aspoň na ten záchod a trochu se napít za doprovodu jejího kňourání.
Ovšem pozor!
V žádném případě tím nemyslím, že si každý den udělám hned ráno kompletní make-up a přelakuju nehty i na nohách (ne že bych si je někdy lakovala i bez dítěte), zatímco miminko pláče hlady nebo strachem! Teď jde opravdu jen o základní životní potřeby, jako je jídlo, pití, spánek a toaleta.
Zkuste to také
Ani po porodu by na sebe maminka neměla na několik měsíců nebo dokonce let zapomenout a dítě upřednostňovat před vlastními životními potřebami. Pokud máte tu možnost, zkuste se domluvit s partnerem, jestli by denně nemohl Váš společný poklad vzít na procházku, do náruče, houpat, uspávat, nebo prostě jenom chvíli mazlit. I půlhodina denně, kterou Vám takto poskytne a která bude jen pro Vás, může s Vaší náladou udělat zázrak. Třeba si konečně dojdete na velkou, zacvičíte a umyjete vlasy 😉
TYP: nejen se upřednostňujte, ale také zpomalte
Ono když Vám ve spěchu stále něco padá z rukou, zakopáváte, bryndáte po sobě pití… tak ve výsledku o moc rychlejší vlastně nejste. A když k tomu ještě máte v náručí miminko, se kterým můžete nedopatřením upadnout, je jistě párminutové zpoždění přijatelnější.
PS: další články jsou o kojení a tedy se v nich vyskytují slova jako prsa, bradavka, prsní dvorec… a jiné.
Vše ale souvisí jen a pouze s kojením a nic nemá žádný skrytý význam. Takže pánové
a puritánky, pokud se nemůžete udržet, další články vůbec nečtěte.
Trackbacky/pingbacky