Můj vedoucí bakalářské práce byl původní profesí pediatr. A já v té době pracovala také v oblasti pediatrie, takže mi občas vyprávěl i o jeho dávné praxi. A také se zmínil, že se ještě sám jako student ptal jeho maminky, jak poznala, že ho má začít přikrmovat, když ještě nebyla žádná lékařská doporučení: “když jsi mi sáhnul do talíře.” Hmmm… tak to je hodně hluboký, řekla jsem si před těma mnoha lety. Ale tak je to vitální stařík, asi to nebylo špatně.
Mezi odborníky panuje shoda o ukončeném šestém měsíci, nebo také 26. týdnu, přičemž gastroenterologové a alergologové přidávají
ne dříve, než po ukončeném čtvrtém, a ne později, než po ukončeném šestém.
Stejné je i doporučení na stránkách našeho Ministerství zdravotnictví.
Baby Led Weaning
A pak tu máme přístup s názvem Baby led weaning. Zase nějaká alternativa, říkala jsem si, když jsem o BLW slyšela před několika lety od maminky mého dětského pacienta poprvé a tvářila jsem se, že vím přesně, vo co go. Některé myšlenky přístupu se mi ale líbí:
každé dítě začne jindy chodit, jindy mu vyroste první zub, jindy začne mluvit. I kdyby dvěma dětem vyrostl první zub ve 25. týdnu, neznamená to, že v 60. týdnu přesně začnou obě dvě děti současně chodit. I dvojčata to mají každé jinak. Proč by tedy vlastně měly všechny děti plošně čekat na první lžičku na první den po ukončeném šestém měsíci? Navíc jsem měla v hlavě pořád tu větu “když jsi mi sáhnul do talíře”. Pojďme to vyzkoušet!
Ten správný okamžik
Od ukončeného čtvrtého měsíce jsem si tedy Aninku brala párkrát týdně na klín k mému jídlu. To už ale nemohlo být ledasco, muselo to být bezpečné pro případ, že by to fakt snědla＊. Ale nesnědla. Pokud nejevila zájem o jídlo, ale o mě, zase jsem několik dní počkala.
＊Jídlo, které by mohlo sníst čtyřměsíční dítě, musí být důkladně do měkka uvařené, nakrájené na malé kousky,
nebo rozmačkané vidličkou a především neochucené a neosolené.
Asi po třech nebo čtyřech týdnech mi do talíře opravdu sáhla! Aha, je to tady! Budeme přikrmovat! Aha, tak nebudeme. Jídlo je teď na hraní a házení po zemi a na zeď. Uffff… takže ukončený pátý měsíc to taky nebude, blížíme se k ukončenému šestému! Huráááá! Při jídle už mě hodně pozoruje, bere kousky do ruky, prohlíží, ale pak je někam zase zahodí.
Nakonec to byl pátý a půltý měsíc, tedy 23. týden a prvním soustem byl cukrový meloun. Pořád ji vidím: “takže jak to děláš? Vezmeš do ruky, dáš do pusy, požvýkáš a spolkneš.” I když jsem to čekala, nebyla jsem na to ještě tak úplně připravená! Přemáhala mě panika! Naštěstí žádné dušení neproběhlo, jen kousek moc nerozkousala a asi ji cestou do žaludku trochu tlačil. Trochu poplakala, vykojila ze mě spoustu mléka na uklidnění, za pár hodin byl meloun v plínce a dítě naprosto v pořádku.
Oukej! Zítra bude mrkev!